Centrum Vitalio

MUDr. Pavel Stuchlík
Ing. Petra Stuchlíková

Úvodní strana / Slovníček

Slovníček

Homeopatie

Homeopatie - léčebná metoda založená na podávání homeopatických léků, celostním pohledu na člověka a jeho nemoc a aktivující autoreparační mechanismy těla.
 
Homeopatický lék (homeopatikum) - léčebný prostředek homeopatie připravený opakovaným ředěním a protřepáváním. Finální produkt může dosáhnout i takového ředění, že neobsahuje původní látku, přesto vykazuje biologické účinky. Mechanismus tohoto jevu není znám, účinky jsou zjištěné empiricky. Homeopatické léky mají nejčastěji formu tekutou nebo kuliček cukru napuštěných roztokem.
 
Homeopatické zhoršení - vizte reverzní symptomy
 
Reverzní symptomy - přechodná reakce po zahájení homeopatické léčby spočívající v reaktivaci dřívějších chorobných symptomů. Reakce je dočasná a znamená obnovení přirozené reaktivity organismu, např. silnější imunitní odpověď, která byla před homeopatickou léčbou potlačena. V učebnicovém případě zachovává i obrácenou časovou posloupnost, jak se symptomy během života objevovaly – tzn. pozdější se nyní objeví jako první.
 
Proving - proces zjišťování účinku homeopatika na organismus. Provádí se tak, že dobrovolníci užívají opakovaně homeopatický lék a zaznamenávají si změny, jaké na sobě cítí. Na konci provingu jeho vedoucí provede souhrn symptomů a jejich shrnutí. Toto je prvotní informace o novém homeopatickém léku, která je použita k předepisování. Tato informace je postupně dále rozšiřována tak, jak je homeopatikum užíváno klinicky. Většina provingů je v dnešní době prováděna dvojitě slepě.
 
Zkouška léku - vizte proving
 
Nosoda - homeopatikum připravené z mikroorganismu většinou infekčního nebo někdy z chorobou změněné tkáně. Zasahuje hlubší vrstvy patologie a často jde o homeopatikum druhé nebo třetí volby. Hahnemann je začal používat, aby dosáhl trvalejšího léčebného účinku. Nosody jsou navázány na miasmata.
 
Potenciace - proces přípravy homeopatického léku současným ředěním a protřepáváním.
 
Potence - stupeň konečného ředění homeopatického roztoku. Značí s písmenem a číslem. Základní rozlišení jsou potence decimální (1:10 v jednom stupni, označované D, někdy X), centesimální (1:100 v jednom stupni, označované C), millesimální (1:1000 v jednom stupni, označované C) a LM potence (1:50 000 v jednom stupni). Takže lék v potenci D 12 byl 12x naředěn pokaždé 1:10, kdežto C 30 byl naředěn 30x pokaždé 1:100.
 
Miasmatický lék - vizte nosoda
 
Miasma - tendence organismu k určitému typu onemocnění. Klasicky je Hahnemann rozdělil do tří základních kategorií, které popisují patologicky zvýšenou a sníženou funkci a patologickou dysfunkci / destrukci. Většinou jsou miasmata označována podle infekčních chorob, ale mohou charakterizovat i tendenci k chronickým patologiím.
 
Obraz léku - popis různých projevů, od patologií po individuální odlišnosti, které byly popsány u některého homeopatického léku. Vlastně se jedná o typologii pacienta odpovídajícího určitému homeopatiku
 
Samuel Hahnemann - zakladatel homeopatie. Na počátku XIX. století experimentoval s antimalariky a ve snaze odbourat jejich nežádoucí účinky začal používat stále vyšší a vyšší ředění, přičemž stále sledoval, že ředěný roztok má experimentální efekt.  Po dalších pokusech tuto myšlenku zobecnil a začal ředěné roztoky používat prakticky. Svou metodu označil jako homeopatii.
 
James Tyler Kent - dnes nejznámější představitel homeopatie konce 19- poč. 20. Století. Sestavil
 
Louis Klein - současný kanadský homeopat rozvíjející původní Hahnemannův koncept miasmat. Formuloval obrazy mnoha nových nosod.
 
Jan Scholten - současný holandský homeopat. Velkou měrou přispěl k systematizaci v homeopatii, nejprve u homeopatik z prvků a minerálního původu, posléze i u homeopatik získaných z rostlin.
 
Rajan Sankaran - současný indický homeopat. Pracuje hlavně na využití řeči těla a průniku podvědomí do vědomí při výběru homeopatického léku. Přispěl k rozvoji teorie miasmat.
 
Homeopatické repertorium - příručka přiřazující homeopatické léky k objektivním nebo subjektivním pacienta. V klasické medicíně jí zjednodušeně odpovídá diferenciální diagnóza, ale
 
Repertorizace - proces vyhledávání homeopatických léků pomocí repertoria. Následuje po analýze případu a výsledkem je většinou tabulkový výpis zastoupení jednotlivých léků. Výsledkem repertorizace ale neurčuje definitivně, co homeopat musí podat, je to jen mezistupeň ve výběru léku, byť důležitý a často nezastupitelný.
 
Potlačení (suprese) - situace, kdy je uměle blokován přirozený projev organismu. K potlačení dochází při léčbě chorobných příznaků, která ale nevyřeší tendenci organismu k té nemoci jako takové. Výsledkem potlačení je přesun potíží na jinou úroveň, zpravidla se další patologie týká hlubších úrovní nebo důležitějších orgánů. Příkladem může být řetězec záněty středouší (antibiotika) – angíny (antibiotika) – ekzém (masti event. i kortikosteroidní) – alergie (antihistaminika, desensibilizační vakcíny) – astma …..
 
Celostní léčba - takový přístup k pacientovi a jeho nemoci, který zohledňuje skutečnost, že organismus je jeden celek a činnost orgánů je vzájemně provázána. Proto i během léčby sleduje reakci celého systému a ne jen jediného orgánu, jak je běžné ve standardní medicíně.

Kraniosakrální terapie

Kraniosakrální terapie (CST) - léčebná technika pracující s fasciemi převážně v oblasti tělesné osy na lebce, páteři a pánvi. Druhotně má ale dosah na celé tělo.
 
Primární respirace - rytmický pohyb fascií nezávislý na dechu nebo aktivitě začínající pravděpodobně v oblasti hlavy, přenášený dále přes lebku, páteř a vnitřní orgány.
 
Fascie (povázka) - většinou plochá a často i tenká blána z pojivové tkáně. Sestává se z vláken propojených tzv. základní hmotou. Její funkce je ochranná, komunikační i metabolická. Fascie se může diferencovat v rozličné formy: kloubní vazy, svalová povázka, pobřišnice, osrdečník, tvrdá plena mozkomíšní, obaly a závěsy vnitřních orgánů, obaly nervů a cév…
 
Lebeční švy - spojení lebečních kostí pevným vazivem umožňují velmi diskrétní rytmický pohyb. Omezení tohoto pohybu souvisí s retrakcemi fascií uvnitř lebky i v těle a uvolňujeme ho technikami kraniosakrální terapie.
 
Viscerální (útrobní) fascie - fascie obalující a chránící vnitřní orgány.
 
Dura mater - tvrdá plena mozková je nejpevnější fascie v těle. Poskytuje oporu a ochranu mozku a míše. Je pevně srostlá s lebkou, a tím přenáší kraniosakrální impuls z polotekutého nitrolebečního prostředí na lebeční kosti.

Mozkové pleny - obaly mozku celkově. Jsou tři a pro kraniosakrální terapii má největší význam tvrdá plena (dura mater).
 
Lebeční šev - spojení mezi lebečními kostmi. Zde nedochází ke srůstu, ale do konce života přetrvávají jako poměrně volné kostní spojení zpevněné tuhým vazivem.
 
Primární respirace - rytmický pohyb vycházející z mozku a fasciemi rozváděný do celého těla. Je nezávislá na vnějších vlivech i fyzické či mentální aktivitě. Je to vlastní impuls ke kraniosakrálnímu pohybu a dynamice fascií.
 
Kraniosakrální biodynamika - terapeutický obor vzešlý z běžné kraniosakrální terapie. Pracuje větší měrou s celkovým polem pacienta, méně se orientuje na jednotlivé orgány.
 
Viscerální fascie - útrobní fascie, se nachází na povrchu vnitřních orgánů. Ty chrání mechanicky i proti infekci, ohraničuje je proti okolním prostorům, zajišťuje jejich výživu a orgány vyčnívající do tělesných dutin jsou na fascii zavěšeny.
 
Fascie - pojivová tkáň skládající se z vláken, nejvíce kolagenních, a tzv. Základní hmoty pojiva. Tatotkáň je organizována ve směru zatížení. Fascie jsou v těle všudypřítomné, obalují nervový systém, tepny, vnitřní orgány i svaly, jsou v podkoží i na povrchu kostí. Přetvořené  a velmi pevné fascie vytvářejí šlachy a kloubní pouzdra.
 
Mozkomíšní mok - tekutina produkovaná v žilních pleteních mozkových komor. V vcentrálním nervstvu plní ochrannou úlohu imunologicky, ale především mechanicky. Mozek a mícha v moku plavou a je to jedna z ochran proti mechanickému poškození.
 
Retrakce fascie - stažení fascie. Dochází k němu nejprve v základní hmotě pojiva, kde jsou micelární molekulární  struktury zadržující ve svém středu molekuly vody. Po poškození (mechanickém, zánětlivém, poranění, operaci) jsou tyto struktury narušeny a  schopnost fascie vázat vodu je snížena. To má výrazný dopad na její pružnost a protažlivost. Makroskopicky to vnímáme jako tuhnutí. Kvůli těsnému vztahu fascií a orgánů se toto promítne i do porušené funkce orgánu nebo dráždění příslušné části míchy, která odpovídá lokálním zvýšením svalového napětí, event kloubními blokádami a rozvojem pohybové poruchy.

Rehabilitace

Spoušťový bod (trigger point) - několik vláken svalu, které jsou v trvalém napětí i při relaxaci svalu. Dokáže tak udržovat jinak zdravý sval ve stavu oslabení a snížené výkonnosti. Toto napětí je udržováno podrážděním neuronu řídícího aktivitu těchto vláken. Odstraňuje se pomocí různých ošetřovacích technik usilujících obnovit spolupráci vlšech vláken v rámci svalu jako celku. Někdy mohou spoušťové body různých svalů na sebe navazovat v rámci svalových řetězců.
 
Zkrácený sval - sval, který je delší dobu používán tak, že není protažen do maximální délky, se může zkracovat. Dojde ke zmnožení a stažení vaziva, které sval obklopuje po povrchu, ale i proniká dovnitř svalovými přehrádkami. Tímto stažením se zhoršuje prokrvení svalu i jeho výkonnost. Pomocí je šetrné a pomalé protažení, lépe po předchozím prohřátí. Zkrácení svalu může vznikat po delší nehybnosti (nesprávně ošetřovací ležící pacienti), při přetěžování svalu a nevyvážené svalové funkci (velmi časté). Některé svaly mají silněšjí tendenci ke zkracování než jiné.
 
Postizometrická relaxace (PIR) - technika uvolňující svalové spasmy a přetížená svalová vlákna, zvl. spoušťové body. Odstraněním dráždění ve svalu ho připravuje na koordinovanou aktivitu i v rámci svalového řetězce. Proto i ošetření spoušťového bodu může mít pozitivní dopad na další spoušťové body ve svalovém řetězci. Aktivace svalu a následné uvolnění využívají jen minimální zevní síly.
 
Protahování - léčba svalového zkrácení. Po předchozí aktivaci svalu event. i předehřátí je tento pozvolna na nenásilně protažen. Vazivo omezující sval se uvolňuje díky svým reologickým vlastnostem fenomene tečení (creeping).
 
Napínací (stretch) reflex - ochranný reflex, který při zvl. náhlém protažení svalu zvýší jeho napětí, aby zabránil poškození svalu a kloubu. Napínací reflex limituje nesprávně provedený strečink.
 
Vojtova metoda - technika využívající vrozených pohybových programů, které vedou tělo k optimální a vyvážené svalové aktivitě. Takový globální pohybový vzor je nastartován nastavením pacienta do přesně definované polohy a tlakovou stimulací v určených místech.  Vojtova metoda byla vyvinuta na léčbu dětí s poruchami pohybového vývoje, ale je využitelná i u dospělých.
 
Léčebná tělesný výchova (LTV) - řízená pohybové terapie snažící se o zlepšení pohybového projevu pacienta a snížení bolesti a pohybových omezení.
 
Léčebná tělesná výchova na neurofyziologickém podkladě - řízená pohybové terapie využívající poznatků o fungování nervového a pohybového aparátu. Zahrnuje různé techniky, např. senzomotorickou stimulaci, Vojtovu metodu, techniky podle prof. Koláře, PNF, Bobath koncept atd. Pracuje spíše s pohybem jako celkem a pohybovými návyky než jednotlivými svaly a klouby. Skutečným cílem tohoto cvičení není cvičit svaly, ale cvičit mozek. Konečný cíl neurofyziologických technik je zautomatizování kvalitních pohybových programů.
 
Metodika profesora Koláře - (dynamická neuromuskulární stabilizace) metodika akcentující podobnosti mezi známkami nesprávného pohybového vývoje v dětstkém věku a projevy patologikých pohybových vzorů. V terapii opět používá polohy odpovídající fyziologickému pohybovému vývoji u dětí. Tento koncept může být aplikován v různých terapeutických přístupech v rámci léčebné rehabilitace.
 
Techniky měkkých tkání - soubor hmatů, tlakového ošetření a protahování směřující  k pasivnímu uvolnění kůže, podkoží, svalů a svalové fascie, a to všetně jizev. Mohou být mylně považovány za masáž, ale v komplexu rehabilitačch procedur se jedná o přípravnou fázi, nikoliv o definitivní ošetření. Lze jimi také ošetřovat spoušťové body.
 
Senzomotorická stimulace - jedna z technik LTV na neurofyziologickém podkladě. Snaží se dosáhnout toho, aby pohyb byl koordinovaný a svalová aktivace plně automatizována. Dosahuje toho hlavně cvičením na labilních plochách, což mimo jiné stimuluje propriocepci. Napomáhá i pružnému zpevnění - stabilizaci - zatěžovaných kloubů od kotníků až po krční páteř.
 
Hypermobilita - aneb nadměrná pohyblivost kloubů je většinou dána vrozeně menší pevností a větší poddajností vaziva. Toto je konstituční hypermobilita spojená s povšechně zvýšeným kloubním ropzsahem a pevností. Existuje i získaná hypermobilita v důsledku např. opakovaných vykloubení, poranění nebo operací - někdy vznikne i nevhodným lokálním ošetřováním. Zde dochází k hypermobilitě jen v jednotlivých kloubech.  Hypermobilní kloub má tendenci k snadnému vykloubení nebo zablokování, snadno se zase navrací do správné polohy a tak dokola.
 
Artróza - opotřebení kloubu začínající na kloubní chrupavce, která se v potřebné kvalitě v dospělosti neumí zregenerovat. Posléze patologie postupuje na kost a až tehdy je artróza zjistitelná na rentgenových snímcích. Nelze tedy tvrdit, že negativní nález na RTG vylučuje existenci artrózy. Artróza vzniká prostým opotřebením nejčastěji s věkem popř. ve výrazně přetěžovaných kloubech při nesprávných pohybových vzorech. Předčasný rozvoj artrózy nejčastěji podmiňuje úraz v oblasti kloubu, revmatické onemocnění nebo vrozené vady kloubu, typicky kyčle.
 
Artroskopie - ortopedická operace spojující diagnostický a terapeutický mód.  Vláknovou optikou se pronikne do kloubu (tradičně koleno, rameno - nověji i kyčel, kotník, loket nebo zápěstí), kde operatér zhodnotí stav a může hned provést ošetření. Artroskopicky lze provádět ohlazení nerovností v kloubu, ošetření poškozených kloubních vazů, někdy i plastiky, ošetření menisků. Proti dřívějším otevřeným operacím kloubů je artroskopie velký pokrok hlavně v šetrnosti pro pacienta.
 

Naše služby

Kontakt

Kdo jsme?Více o nás

Petra Stuchlíková

Ve své praxi nabízím homeopatii, shiatsu, kraniosakrální terapii, aquahealing a healing dle B. A. Brennan.

Pavel Stuchlík

Ve své praxi nabízím homeopatii, kraniosakrální a viscerální terapii a léčebnou rehabilitaci.

Pavel a Petra Stuchlíkovi